Časté dotazy

Mám dvě (tři nebo více) dětí. Stačí mi jedna hra nebo jich mám koupit víc?

Obsah hry je koncipovaný pro dvě děti, ale záleží na tom, jak velký je mezi nimi věkový rozdíl. Pokud je větší, pak dává smysl, aby mělo každé dítě vlastní seznam úkolů i odměn, protože to, co je pro tříleťáka velká výzva, to už desetiletá slečna zvládá levou zadní. Abyste ale nemuseli kupovat dvě hry, máme v nabídce i samostatné hrací listy se samolepkami. Případně pokud nepotřebujete samolepky, můžete si v členské sekci vytisknout jen hrací listy.

Nemusíte. Pdf k vytištění obsahuje všechny části jako hra. Když vám dojdou kartičky nebo je potřeba dopsat seznam odměn, jen si vytisknete list. A samozřejmě si můžete vybrat z černobílé nebo barevné verze. (Tip: pokud máte jen černobílou tiskárnu, můžete kartičky tisknout na barevné papíry.)

Dřív bych byla nervózní z toho, že děti uklízí za odměnu. Bála bych se, že si na to zvyknou a časem nehnou ani prstem, pokud za to nic nedostanou. Ale po přečtení knihy Dítě na vlastní pohon a konzultacích s odborníky na dětskou psychologii a pedagogiku jsem názor změnila. Ano, to by se mohlo stát, pokud bychom to nechali čistě na odměnách. Jenže v této hře nehrají jenom děti, ale i rodiče. Jejich hlavní herní rolí je předat dětem smysl hry a pomoct jim tak s motivací k neoblíbeným úkolům. Vysvětlit dětem, že nejde jen o odměny, ale především o spolupráci, dobrý pocit ze splněných úkolů, třeba z uklizeného pokojíčku nebo nového jídla, které se naučily vařit. Že když je v bytě uklizeno, je nám tu všem líp. Rodiče jsou spokojení, a tak i dobře naložení. A s dobře naloženými rodiči je mnohem snazší pořízení 😉
Důležité je se společně domluvit na vhodných odměnách. Odměny navrhované ve hře jsou především zážitkové povahy (filmový večer na přání, hodinka máma & já, výlet do bazénu, výlet do cukrárny, posunutá večerka, pyžamový den...) spíše než nákup nové hračky.

Žádné triky, všechno na rovinu. Důležitou součástí hry je férová a respektující komunikace, a to od úplného začátku. Udělejte si dostatek času a popovídejte si s dětmi, jak úklid a další povinnosti vnímají ony, řekněte jim svůj pohled a ukažte jim hru jako prostředek k tomu, aby je uklízení bavilo o chlup víc.

Co vaše děti rády dělají? Co je zajímá? Je zrovna poblíž nějaká super interaktivní výstava? Cosmos Discovery? Něco ve VIDA!, GASKu, IQ parku nebo Techmanii? Nebo mají svou oblíbenou hernu? Nejdřív si to promyslete, abyste při úvodním povídání o hře mohli dětem navrhnout atraktivní činnosti.
Je dobré mít na výběr jak velké, tak malé odměny. Z těch malých to může být třeba čtení pohádky navíc před spaním, masáž chodidel nebo „žolíky“ – kartičky, které děti můžou kdykoliv použít (třeba vybrat si cíl procházky, i když máma chce jít jinam; vybrat cíl rodinného výletu; možnost jít později spát nebo zahrát si oblíbenou společenskou hru). Může to být i video na youtube navíc, svačinka s mlsáním, večeře na přání (ale je potřeba domluvit, aby to nebylo třeba 6 kopečků zmrzliny a pytlík bonbonů) nebo společné vaření (třeba výroba domácí zmrzliny, čokolády, dort nebo pečení tyčinek).
Na větší odměny je potřeba našetřit si víc karet (to je zajímavé hlavně pro větší děti) – návštěva kina, aquaparku, výlet někam, kam děti už dlouho chtějí, ale není na to čas (bludiště, farma se zvířaty) nebo třeba malá oslava pro děti a jejich kamarády, piknik, bojovka nebo úniková hra.

Ne. Trest zastavuje, boří důvěru, nemotivuje, staví do opozice... a taky úplně popírá smysl téhle hry.

Rozhodně! Naopak to působí motivačně i pro děti: „jsme v tom spolu“.
Rodičovské kartičky také rozhodně nemusí být jen za úklid! Do které činnosti se vám dlouhodobě nechce? Co už dlouho odkládáte? Co třeba ranní cvičení? Nebo jít si večer zaběhat? A pomůže vám, když si za odškrtanou kartičku dopřejete ničím nerušenou kávu v kavárně? Nebo výstavu úplně bez dětí? Kino s přáteli?

Netlačte na pilu. Zkuste přezkoumat odměny – motivaci. Opravdu je pro děti dost atraktivní? Těší se na ni? Pomohlo by zkrátit interval mezi úklidem a dosažením odměny, aby byl efekt rychlý?
Taky pomáhá přezkoumat vlastní postoj. Opravdu je to dobrovolná hra? Nepoužívám ji nevědomky lehce manipulativně?
Někdy pomůže znovu a jasněji stanovit pravidla a taky zapojit se jako rodiče. Až si budete vychutnávat odměnu, děti to může nalákat.
Hodně ale pomáhá prevence – dobře hru uvést, udělat rodinnou poradu, všechno na rovinu probrat, hodně mluvit o odměnách a o tom, co vlastně hrou chceme změnit.

Hra je úplně ideální pro děti od 4 do 11 let. (Ale hodí se i pro všechny ostatní, pokud se chtějí účastnit. I puberťáci a rodiče chodí rádi do kina 😉 )

Všechno záleží jen na vás a vašich dětech. Pokud je to pro děti dost motivační (a vy s tím nemáte potíž), tak ano. Je to ale potřeba vždy dobře zvážit s ohledem na dlouhodobý efekt. Větší odměny mohou způsobit to, že pak pro dítě nic „menšího“ nebude fungovat.

Někdy se můžete dostat do situace, že výhru by dítě potřebovalo „hned teď“ a moc rádo by se domluvilo, že kartičky dodá „pak“. Tento princip v žádném případě nedoporučujeme. Když už děti mají odměnu „v kapse“, ztrácí motivaci k uklízení, na nic se netěší. Je to vlastně stejné, jako učit děti půjčovat si peníze. Je lepší je motivovat k tomu, aby si kartičky „vyuklízely“ rychle nebo si je klidně šetřily do zásoby, ale na dluh výhry nedávat.