3. Hrajeme naplno!

Poradu už máte za sebou, takže je čas začít hrát 🙂

Využijte na maximum počáteční nadšení

Z našich zkušeností a zpětných vazeb vyplývá, že většina dětí je na začátku z Uklízenda naprosto nadšená. To je skvělé! Nenechte se tím ale uchlácholit a nemyslete si, že je vyhráno napořád. Naopak – využijte prvotního nadšení k podpoře a znásobení pozitivního zážitku. Dítě můžete při plnění úkolů/povinností podpořit svou (radostnou!) přítomností, nadšením z jeho práce, oceněním, popovídáním si: “hele, vysáváš a směješ se, dneska je to úplně v klidu, viď?”

Uklízení se tak pevněji spojí s příjemnými pocity a mozek se na ně bude při příští podobné aktivitě odkazovat. 

Důležitá je rodičovská podpora

Zkuste děti celou dobu po očku sledovat, abyste zachytili, kdyby se u nějaké činnosti třeba zasekly. V takovou chvíli je skvělé, když je parťák nablízku a zasáhne dřív, než je neúspěch vytočí do běla nebo dovede k lítosti. Zvlášť třeba při prvním samostatném vaření se může nevtíravá pomoc hodit. (A to i kdyby šlo “jen” o namazání chleba 😉 )

Jak na to, aby hra fungovala dlouhodobě?

Aby hra běžela jako na drátkách i poté, co opadne počáteční nadšení, je potřeba hlídat především dvě věci: MOTIVACI a DŮSLEDNOST.

1. Odměny – jsou pro děti opravdu ještě motivací?

Jakmile hra přestává fungovat, zkuste vyhodnotit, zda jsou odměny pořád dost motivující, nebo jestli už nejsou potřeba jiné? Je dobře nastavený počet kartiček, potřebných k dosažení výhry? Nezdá se odměna dětem nedosažitelná? Zkuste tohle téma s dětmi znovu otevřít – ať už na další “oficiální” poradě k Uklízendu, nebo jen tak mezi řečí u svačiny.

2. Důslednost versus lenost

Součástí hry je trvat na splnění základních povinností. Když to totiž rodič nedělá, mohou děti vyhodnotit jako výhodnější se na povinnosti (a tím pádem i na hru) vykašlat. Lenost je opravdu mocná, takže pokud dítě zjistí, že vlastně nemusí, tak klidně oželí i odměnu. Naopak, pokud je rodič důsledný, a povinnosti se děti nevyhnou, není možné (pokud je správně domluvená odměna), aby hru “nechtěly”.

Co nikdy nedělat?

Strhávání bodů – zakázáno

Tak tudy, přátelé, ne. Strhnutí bodů je trest. Trest zastavuje radost – a tím jde proti principu hry, vlastně to popírá celý její smysl.

Někdy se stane, že aktivita za kartičku může být něčím podmíněná. Třeba tím, že je “něco dokončené”.

Výhra “na dluh”

Stává se, že dítě odměnu “potřebuje” hned. Jste-li v pokušení mu ji dopřát, aniž by mělo nasbíráno dostatečný počet bodů, zkuste si představit, s jakou motivací bude chybějící body sbírat, když výhru už má “v kapse”. Nic moc. 

Místo toho mu můžete navrhnout činnosti, kterými se k odměně propracuje nejrychleji. Když půjde touhle cestou, bude mít o to větší radost, že se překonalo a něco dokázalo.

Navíc, opravdu chceme děti učit, že se dá žít na dluh? Není lepší je naučit, že si i ze zdánlivě obtížných aktivit mohou udělat zábavu a návdavkem mít pocit z dobře odvedené práce?

Hra nebude fungovat “vždycky a na 100%”

Velmi pravděpodobně budete i nadále zažívat situace, kdy se dítě “zasekne” a nějakou aktivitu nebude chtít udělat, přestože jste se na tom domluvili.  V takovou chvíli nezbývá než trvat na splnění povinnosti a nabídnout dítěti, že když už se to udělat “musí”, může si vybrat, jestli do toho jde “za body”, nebo bez nich. Tohle často funguje jako mocné zaříkadlo 😉

Pořád to drhne a vy nevíte, co s tím?

Ozvěte se mi. Naší hře věřím a ráda to s vámi proberu. To by bylo, abychom nepřišli na to, kde je zakopaný pes! Jsem tu pro vás na jana@kukando.cz.